Rozhovor s milionářem 2.část

Jime, co když nemáš plán?

Co se stane s lidmi, kteří nyní chodí do zaměstnání, od pěti do tří, pracují od rána do večera, o nic se nijak zvlášť nezajímají, nevědí, kam jít, kde začít?

Na začátek nemusíš mít o něco zvlášť velký zájem. Začneš z nutnosti.

Můj přítel Bill Bailey řekl, že když skončil střední školu, odešel z Chicaga do Kentucky a první prácí, kterou našel, byl noční vrátný.

Někdo se ho zeptal: „Jak to, žes přijal práci nočního vrátného?“ On odpověděl: „Z hladu.“

Takže prvním zájmem je přežít. Nějak to překonat.

Začni tedy budovat z místa, kde jsi, s tím, co dokážeš najít, i když to není příjemné.

Nemusíš milovat to, co děláš. Hlavně miluj šanci nebo příležitost proces začít. Protože to neznamená, že tam, kde začínáš budeš muset být za rok, za pět let, za deset let.

Hlavně začni ze všeho nejdříve opravovat chyby.

Najdi něco, cokoliv, na tom nezáleží.

Zvláště Amerika je neuvěřitelná země. Žebřík úspěchu je dostupný všem.

Když musíš začít od podlahy a dostat se nahoru, koho to zajímá? Pokud ti dovolí na žebřík vstoupit.

Když se potom vzděláváš, rosteš, učíš se, chodíš na přednášky, čteš knihy, pálíš trochu půlnočního oleje, začneš investovat některé ze svých ambicí, věř mi, dojde k naprosto neuvěřitelným změnám.

Sám jsme to zažil, když mi bylo 25 let.

Ve věku 25, v průběhu šesti let, kdy jsi byl na mizině, se z tebe stal milionář.

Je zřejmé, žes do toho vložil mnohé z toho, o čem jsi mluvil. Začal jsi, použiji tvoje slova, „mentální proměnou“, změnil jsi své myšlenky, změnil jsi svůj přístup.

Zdá se mi, Jime, a to je můj osobní pocit, že tvůj citát „Sebekázeň versus lítost“ mě nesmírně ovlivňuje i dnes.

Řekni něco, jak je to důležité. Vysvětli nám, jak žít disciplinovaným životem a jak zůstat ukázněným, abys získal, co chceš.

To je pravda. Trápí nás jedna z dvou věcí. Buď bolest ze sebekázně nebo bolest z lítosti.

Musíš si vybrat ukázněnost nebo lítost, protože kázeň váží gramy a lítost váží tuny.

Řekni to ještě jednou.

Kázeň váží gramy a lítost tuny.

To proto, že lítost je několikaletý nashromážděný citový stav, pokud ses ovšem nepodrobil snadné sebekázni.

Je to jako se zubním kazem. Zubař řekne: „Když to opravíme teď, bude to stát jenom 300 dolarů, ale když to necháte na později, bude to už za 3 000.“

Takže když zaplatíš 300 dolarů a sedneš si na chvíli do křesla, problém se vyřeší s menší bolestí. Ale když to odložíš, není to dobré.

Zubař říká: „Tento zkažený zub se nespraví sám od sebe. Musíte se o to postarat. Nemůžete si držet palce a doufat, že kaz odejde sám. To nepomůže.“

Když vidíš, že se něco musí opravit, začni na tom pracovat.

Jestliže nedržíš správnou dietu, pak se musíš zamyslet, jak ji změnit.

Jestliže tvoje děti nedostávají plnohodnotnou stravu, musíš si říct: „Asi bych se měl více věnovat svým dětem a dbát na to, co jedí.“

Jídlo ovlivňuje chování – to jsem se učil, když mi bylo pětadvacet. Jídlo ovlivňuje schopnost se učit. Jídlo ovlivňuje výkon. Jídlo ovlivňuje vitalitu. Jídlo ovlivňuje schopnost se rozhodovat. Jídlo ovlivňuje délku života.

Moje matka studovala a praktikovala zásady správné životosprávy; mluvila o nich se mnou, svým jediným dítětem, a také s mým otcem, který se dožil 93 let.

Doktor mi řekl, že si moje matka prodloužila život minimálně o dvacet let tím, že věnovala pozornost výživě a tyto vědomosti pak v praxi aplikovala.

Když se podíváme na několik jednoduchých pravidel, zjistíme, že výhody jsou neuvěřitelné.

Když maminka řekne: „Jez jedno jablko denně“ a někdo si pomyslí: „No, jedno jabko denně je na nic. Radši si budu držet palce a myslet si, že všechno bude v pořádku.“ Jediné, co si pak můžeš říct: „To je blázen.“

Nezáleží na tom, o co se jedná. Nemusíš začít gigantickými kroky.

Abys opravdu zvýšil svoje sebevědomí, jediné co musíš udělat, je začít s něčím malým. Ať už to prospěje tvému zdraví, manželství, tvé firmě nebo kariéře.

Můžeš začít jíst jedno jablko denně a pokoušet se o další pokroky, pro které ses rozhodl. Můžeš si říct: „Už nikdy nebudu potřebovat doktora. Vystačím s dechem. Jsem nabitý energií. Pochutnávám si na prvním jablku.“

Nemusíš všechno najednou převrátit vzhůru nohama. Jenom začni.

Říkám ti, že tvoje sebehodnocení na konci prvního dne povyroste, když sníš první jablko, pokud se týká plánu zlepšit si zdraví.

Řekni si: „Slibuji, že už nikdy nebudu stejný.“

Žádná revoluce není nutná. Nemusíš dělat nějaké obzvlášť vzrušující věci, abys rozhýbal svou sebeúctu. Jenom si slib, že se ukázníš v něčem jednoduchém. Pak v něčem dalším a dalším.

Vyžaduje to pouze několik nových snadných činností, které ti dají představu, že jsi na cestě, na které změníš každou sféru svého života: finanční, duchovní a sociální.

Ode dneška za rok se z průměrného člověka tak změníš, že tě skoro nikdo nepozná. Všechno se může změnit.

Nezmění se to přes noc, ale určitě se to změní se změnou myšlení a filozofie.

Když mluvíš o činnosti, nedávno se Jack Canfield v jednom pořadu zmínil, že vesmír odměňuje činy. Bavili jsme se o konceptu, že to člověk musí dělat osobně. Oba se shodneme na tom, že se začnou dít úžasné věci.

Ty malé dětské krůčky vytvářejí impuls. Vytvářejí energii, sílu, vytvářejí něco, co chci řídit.

Mluvíš hodně o ctižádosti, o palivu, které je nutné k dosažení cíle.

Mluvíš o ctižádostivosti.

Osobně jsem viděl, jak se můj život radikálně změnil, když jsem našel něco, co dělám rád a vytvořil jsem z toho nutnost, který pro mě byla důležitá.

Řekni nám něco o síle ctižádosti. Jak si vybudujeme život, když jsme ctižádostiví?

Někdy se ctižádost skrývá pod povrchem.

Všechno nutné ke ctižádosti zde je. Ale když žiješ neukázněným životem, který nabourává zdraví, který nabourává vztahy nebo který nabourává rozvoj lepší kariéry, pak to na konci dne chutná hořce. Když však s něčím začneš, slibuji ti, že se to projeví nejen v sebeúctě, která se promění v sebejistotu, což je jeden z největších stupínků k úspěchu, ale také to v tobě začne probouzet jiskřičku ctižádosti.

Vezmi si například člověka, který za celý život nikdy nic neprodal. Nakonec dostane produkt, kterému věří. Povede se mu první prodej a řekne si: „Páni, když jsem to dokázal jednou, dokážu to znovu.“

Když se mu to podaří po desáté, řekne si: „Na tom bych mohl založit kariéru. To by mohly být kroky, které potřebuji, aby se ze mě stal vedoucí. Abych se stal gigantem ve svém oboru.“

Toto vše má v sobě potencionál probudit tvoje ambice, rozhořet plameny. Začne to růst.

Ale růst to nezačne, dokud proces nenastartuješ.

Nemůžeš si jenom říct: „Modlím se a doufám, že se ctižádost zítra ráno probudí a všechno se změní.“

Začni s něčím malým, aby sis dokázal, že jsi schopen se v mnoha věcech ukáznit.

Nejdříve začni s něčím jednoduchým. Nezáleží na tom, s čím; navaž například nezbytné kontakty, ať podnikáš v jakémkoliv oboru.

Když denně uděláš tři telefonáty, za rok jich bude tisíc. Tři není zas tak hodně, ale za rok je to tisíc. Když uděláš tři pozitivní telefonáty denně, když uděláš tisíc pozitivních telefonátů, v tvém životě se stane něco fenomenálního.

Učím také, že věci, které lze snadno udělat, lze i snadno neudělat.

Jestliže se chceš naučit novému jazyku, tři slova denně ti zajistí, že na konci roku budeš mít slovník s tisícem slov.

Je to snadné to udělat, ale je také snadné to neudělat.

Je jednodušší doufat, že se něco zlepší samo, než abychom sami začali proces, který to zlepšuje.

Takové je téma mých seminářů.

Řekni nám něco o síle a jednoduchosti mít pádný důvod a proč je to důležité.

To je to nejdůležitější. Jestliže nemáš pádný důvod, nedokážeš nic.

Jestliže máš dobrý důvod, přečteš všechny knihy, které číst potřebuješ.

Jestliže máš dobré důvody, dobré záměry, dobré cíle a hodně věcí, které chceš v životě uskutečnit, zúčastníš se jakékoliv přednášky, kterou potřebuješ navštívit. Když budeš potřebovat brzy ráno vstát, vstaneš jakkoliv brzy.

Někdy se nám trochu obtížně vstává z postele. Chtěli bychom si ještě trochu pospat. Nejedná se jenom o to, že jsme unavení, vyčerpaní, nebo že máme špatnou životosprávu, ale částečně to je i proto, že nemáme dostatečně pádné důvody, proč bychom to měli dělat.

Pak musíš nechat své důvody uzrát. Věci, o kterých si letos myslíš, že jsou důležité a o které usiluješ, když se na ně příští rok podíváš, zjistíš: „V tom jsem byl trochu pošetilý. Ve skutečnosti chci toto. Tamto už není tak důležité.“ Drž se toho, co je pro tebe důležité.

Pokud se týká tvoji rodiny, vybuduj kolem ní finanční zeď, kterou nic neprorazí.

Toto jsem řekl před asi šesti roky dvěma mladým lidem, kteří měli dvojčata.

Skvělé. Teď vydělávají kolem šesti milionů dolarů ročně.

Pamatuji si na ten den, kdy za mnou přišli a řekli: „Vzpomínáte si na ten výrok o finanční zdi, kterou vybudujete kolem rodiny a kterou nic neprorazí? Právě se nám to podařilo. S radostí vám můžeme říct, že jsme se za tu čáru dostali. Dostavěli jsme kolem své rodiny finanční zeď, kterou nic nezboří.“

Řeknu ti, že síla něčeho takového je úžasná. To je jenom malý příklad ze všech věcí, které tě v životě mohou inspirovat.

Kam chceš jít? S kým se chceš potkat? Kolik dovedností si chceš letos osvojit? Kolik jazyků se chceš naučit?

Jezdím přednášet do skandinávských zemí. Všichni tam mluví čtyřmi, pěti nebo šesti jazyky. Vzdělávací systém od tebe vyžaduje, aby ses naučil čtyřem jazykům. Tři povinně a jeden si vybereš.

Chci tím říct, že neexistuje nic, co bys nedokázal pokud se týká jazyků, dovedností, podnikání, finanční nezávislosti nebo dobročinnosti.

Když jsem byl malý kluk, slyšel jsem inspirující příběh, slavný příběh o Latornovi. Ten se nakonec se dostal tak daleko, že mohl rozdat 90% svého příjmu.

Můj mentor pan Schoff ten příběh znal a řekl mi: „Nelíbilo by se vám to, pane Rohne? Dostat se na takovou úroveň, že byste byl schopen darovat 90%?“ Myslel jsem si: „Wow, to by bylo neuvěřitelné.“

Někdo si řekne: „Devadesát procent! Rozdat tolik, to je hodně.“ Ale měli byste vidět těch 10% procent, které zůstaly. Nebyla to žádná prkotina.

Ale tak jako tak, takové sny, takové cíle opravdu roznítí oheň.

Zpočátku jenom potřebuješ cíle, které okamžitě spustí činnost.

Řekněme: „Do devadesáti dnů chci být schopen platit svůj nájem včas. Budu se tomu trochu věnovat. Udělám to, udělám ono. Půjdu na přednášky. Cokoliv. Po devadesáti dnech už nikdy nezaplatím nájem se zpožděním. Unavuje mě, když mě věřitelé uhánějí. Jaké jsou moje cíle?“

Když mi bylo kolem 24 let, někdo zaklepal na dveře. Šel jsem otevřít a stála tam malá skautka, která prodávala sladkosti. Přednesla úžasný prodejní proslov: „Jsme skautky, nejlepší organizace na světě, máme různé sladkosti za pouhé dva dolary.“ Pak se ze široka usmála a požádala, abych si koupil.

Což o to, koupit jsem si chtěl, ale velký problém byl v tom, že jsem neměl dva dolary.

Byl jsem dospělý člověk. Měl jsem rodinu. Dvě děti. Rok jsem studoval na vysoké škole a v kapse jsem neměl ani dva dolary.

Nechtěl jsem jí říct, že jsem na mizině. Takže jsem jí zalhal a řekl: „Ahoj, už jsem si od vás sladkosti koupil. Mám jich doma spoustu.“

Ona řekla: „To je výborné. Děkuji vám mockrát,“ a odešla.

Když odešla, řekl jsem si: „Už nikdy takto nechci lhát. Jak hluboko můžeš klesnout? Lhát malé skautce. Hlouběji se už nemůžeš dostat.“

Takže díky této příhodě jsem dostal utkvělou představu.

Počínaje tím dnem jsem si řekl: „Okamžitě začnu pracovat na tom, abych měl neustále peněženku plnou peněz, ať se stane, co se stane, abych mohl koupit všechny sladkosti bez ohledu na to, kolik malých skautek přijde a kolik sladkostí budou chtít prodat.“

Něco se tím ve mně uvolnilo.

Není to ranč v Montaně. Není to touha stát se miliardářem. Ale byla to dostatečně velká pohnutka, která mě rozhýbala.

Schoff mě učil, že bych měl v peněžence nosit peníze. Řekl: „Pět set dolarů v peněžence ti dá lepší pocit než pět set dolarů v bance.“

Nemohl jsem se dočkat okamžiku, kdy budu mít v peněžence 500 dolarů.

K rozjezdu nepotřebuješ hodně. A tady začíná seznam úspěchů.

Když máš tedy dostatek důvodů, neříkej mi, že nevstaneš brzy ráno, že nezůstaneš dlouho vzhůru, aby sis nepřečetl knížku, neposlechl kazetu, neuzavřel obchod, neudělal si poznámky, nepsal deník, nepracoval na tom, jak mluvíš, nebo nezlepšil své schopnosti.

Příště budeme pokračovat